Fotbálek a posléze pohádka....za odměnu nebo za trest? :-D

Předvánoční čas bývá ve škole oblíben zejména žáky. Ne, že by učitelé Vánoce neměli v oblibě, ale dětské těšení dosahuje stále vyšších a vyšších obrátek, což v konečném důsledku znamená pro učitelovu práci docela slušný " záhul" :-D. Nejvíce zajímá dětičky tématika možných budoucích dárků ( při rozhovorech o tom, co by chtěli pod stromečkem, mívám občas pocit, že mluví zcela jinou řečí nežli já :-( ...jsou to různé technické názvy, počítačové hry, hračky mně neznámých názvů, takže kontruju jen svým: " Ano? Opravdu? Aháááááá....!" :-D ) Na druhou stranu když vidíte v očích ty jiskřičky vánočního očekávání, snažíte se k němu také aspoň malinko přispět. Přemýšlela jsem, co by Rafanům mohlo udělat radost. Krom nejrůznějších soutěží ve všem možném a her všeobecně oblíbených jsem se v tělocviku dnes pokusila zařadit fotbálek....co to udělá.... Můj nápad sklidil obrovské ovace- zejména u chlapecké části Rafanstva. Samotné sportovní klání proběhlo naprosto skvěle. Nejdříve hráli hošani a byla to parádní podívaná. Někteří to váleli skoro na profi- úrovni :-). Jedinou vadou na kráse byly vylétávající trepky Vašíka Buganského a málem placatý frňák po ráně kopačákem Karlíka Kanii. Musím rovněž ocenit skvělé brankářské výkony na obou stranách. Kuba i Péťa Bareš zachránili, co se dalo. Kubík byl nakonec o jeden gól nešťastnější, ale jednoznačně- Rafani si parádně začutali. Vítězným se stalo družstvo "Tomíkovců" ( Foltinovců :-D). Bylo to však jen "o fous" tím nejtěsnějším rozdílem. Po chlopcích nastoupila na plac křehká děvčátka. Hrála tak, že se za svůj výkon nemusila vůbec stydět. Hned zpočátku se do toho obula Eliška. Než se Majda rozkoukala v bráně, měla za zády dva banány :-(. Naštěstí děvčata toto neprožívají tak prestižně jako hošani. Vítězství "Eliškovců" brala s dokonalým nadhledem. Slíbili jsme si, že si zase někdy zahrajeme. Bylo to vážně super.

  Další hodinu jsme přece jen věnovali tréninku čtení a psaní, abychom ty zbylé dvě mohli do "kina Lukina" na pohádku. Termínem "do kina Lukina" jsem zmátla zřejmě část žákovské a následně i rodičovské veřejnosti, neboť hned několik rodičů se přišlo ptát, kolik že na kino vybíráme a kdy máme sraz :-D. Na pravou míru tedy uvádím, že Lukin je školní klubovna, takže se do ní dopravíme pohodlně "pěškobusem" a můžeme jet klíďo " na černo" :-D.

 Zprvu jsem vyzvala děti, aby přinesly nějaká DVDčka. Doma jsem si ale vzpomněla na skvělou pohádku- klasický vánoční příběh podle Charlese Dickense- " Vánoční koleda".  Animované zpracování příběhu se celé rodince v kině tak líbilo, až jsme tuto stáhli z netu a udělali z ní naši tradiční vánoční. Doma jsem vyhrabala DVD a ve škole nadšeně sdělila dětem, na co do "kina Lukina" půjdeme. Byly nadšené. Těšily se. V 10 hod. se film rozjel. Klasický příběh o zlém a bezcitném člověku, jenž je nakonec napraven, byl zpracován velmi zdařile, avšak pro některé "slabší" nátury zřejmě až příliš dramaticky. Svědčil o tom například proud slziček a projevené přání: "Já se chci učit! " nebo odcházející prvňák s argumentem, že už se nechce dívat. Červíček pochybnosti, zda jsem volila správně, maličko zahlodal :-). Možná jsem generaci, odkojenou akčními kreslenými i jinými seriály a filmy, mírně přecenila :-D. Ale koneckonců...pointa byla velmi výchovná. Nezapomeňte se o svátcích dívat- film poběží v televizi :-D.