Trocha adrenalinu při "středě- bědě"

 Začátek prosince bývá  dětmi oblíben pro svou neopakovatelnou atmosféru blížících se vánočních svátků. Pro některé bývá ale také neoblíben..tedy až do 6. 12. ( pak už probíhá super atmosféra u všech stejně). Začátek prosince nemilují třídní rošťáci, kteří jsou si plně vědomi toho, že 5. prosincový den patří návštěvě Mikuláše a jeho pomocníků. Na Anděly se jaksi pozapomíná, na tapetě dne bývají v drtivé většině hovorů kluci umounění, čili čerti. A dnes- 5. prosince byla očekávána tradiční návštěva i u nás- v rafanské třídě 1.A. Jestliže jako dítě jsem měla tyto dny v oblibě ( byla jsem z těch hodných, kterých si umouněnci ani nevšimli a já bývala hlazena po tváři skvostnými anděly), v době svého pedagogického působení staly se mi tyto dny noční můrou. Nejenže nebyla dosud sestavena lejstra zbavující nás- pedagogy zodpovědnosti za odnesení "zlobidel" do koutů pekelných( myslím, že je to otázka času...), musíme tedy malé lumpíky bránit, co to dá, proto výchovný moment takovéto návštěvy zůstává nedořešen. Navíc co svět světem stojí, míjí se vyučování 5. prosince svým didaktickým cílům dočista. Žáčci v očekávání Mikuláše, čertů a andělů vznáší od samého rána miliony dotazů na dobu jejich příchodu, na to, jak budou vypadat, zda budou demokratičtí nebo nekompromisní, chlubí se naučenými básničkami, běhají vzhůru a dolů po schodech.....ale hlavně...od 1. minuty vyučování mají uši v pohotovosti, aby jim neunikly sebemenší signály, že se Mikulášovci blíží. Slova a věty napsané na tabuli jsou všem naprosto lhostejné, oblíbené hry zabírají jen velmi slabě, psaní do písanky nebo počítání do pracovního sešitu je marné. V lavicích neutuchající šum.

 Celý den by se dal rozdělit do několika fází.

1. Tlachání o Mikuláších a čertech, kteří děti navštívili doposud. ( Všichni žáčci frajersky líčí, kterak situaci mají  absolutně pod kontrolou a žádný pekelník si na ně nepřijde :-D )

2. Očekávání návštěvy. Při něm Rafani rozpoznávají v každém zvuku klapnutí čertovského kopyta, vsugerovávají sobě i mně blížící se řinčení řetězů, štěbetají a řekla bych, že místy zřetelně zaslechnu, jak jim buší srdíčka ( ano, ač řeči měli silácké :-) ) Někteří přesvědčují mě ( a mám dojem i sebe ), že rozhodně nezlobili, skrytě jakoby žádají můj souhlas, aby mohli zůstat v klidu. Uklidňuji je, že se nemají bát, že je nedám, čehož vzápětí skoro lituji. :-D Nervozita totiž stoupá, ruch se zvyšuje. Radím dětem, aby zalezly pod lavice. Činí tak. Někteří z toho mají bžundu, někteří si tam více či méně nahlas fňukají v očekávání svého blížícího se cestování do pekla.

                               Každou chvíli jsme kontrolovali......

3. "Buch, buch, buch"- a je to tady. Do třídy vráží dva špinaví čerti. Straší, řinčí řetězy. Moment překvapení zafungoval. Pídí se po dětech, které v první chvíli sotva dýchají. Osobnost Mikuláše a zejména jemného Anděla jim však dodává odvahu, takže brzy sedí všichni v lavicích a poslouchají, co jim Mikuláš povídá. Ten listuje Knihou hříchů....a...některé dětičky posílá na krátkou pekelnou převýchovu s čerty za dveře třídy. Dojde i na vykoupení rafanských hříchů písničkou. Chudák Míša zřejmě pod tlakem autority svatého muže mění text písničky o kakau. Místo aby Ludmila plakala nad tou louží kakaa, tak  plakala a nad tou louží kakala :-).

4. Vyučování je v háji - po tak silném emocionálním zážitku nejsou Rafani schopni "přeladit" na běžný učební režim. "Užívám si" a poslední hodinu za sebe nechávám učit Ferdu Mravence z You Tube, neboť efektivita čtení a psaní by byla stejně nulová.

Ještěže chodí Mikulášovci jen jednou ročně. I tak by měli učitelé dostávat za tento den zvláštní příplatek :-)

Fotky ZDE